Fakt, že až několik stovek řidičů mělo za nedávných výjimečně mrazivých dnů problémy se svým vozem, se týká především dieselů. A viník? Nafta, přesněji nafta, kterou do palivové nádrže motoristé natankovali. Jaké tedy druhy nafty s ohledem na odolnost vůči mrazům známe, a jaká řešení k ochraně vozu využít? Poradí odborníci ÚAMK.

Jestliže zimní benzín, běžně tankovaný na čerpacích stanicích od poloviny listopadu, vydrží až asi do – 40 stupňů Celsia. To nafta je na tom „hůře“. Letní nafta má bod filtrovatelnosti (okamžik, kdy dochází k ucpávání sítka vstřikovacího čerpadla a studeného palivového filtru krystalky parafínu v naftě) jen na nule.

Následuje období pro tak zvanou naftu třídy D, tedy přechodovou, a to do – 10 stupňů Celsia. Od prosince do konce února je v ČR běžně expedována do čerpacích stanic tak zvaná zimní nafta. Její filtrovatelnost je to – 20 stupňů Celsia. No, a za mimořádných mrazů nebo do oblastí jako jsou Krkonoše, Šumava a Jeseníky se zaváží tak zvaná arktická nafta do zhruba – 32 stupňů Celsia.

Dodejme, že ona arktická nafta se obvykle tankuje jen na zhruba několika desítkách až stovce čerpacích stanic (přitom počet veřejně přístupných stanic v ČR dosahuje 3 500). Tomu odpovídá odhad, že arktické nafty se ročně dodá do oběhu v Čechách jen asi 2 až 5 % celkové spotřeby.

Jistým problémem je samozřejmě i fakt, že pro náročnější logistiku i výrobu je tato nafta dražší, ale obvykle se prodává za totožnou cenu jako zimní. Je tedy pro čerpací stanice spíše prodělkem než ziskem.

Není tedy právě snadné a běžné získat mimo horské a podhorské oblasti arktickou naftu. Existují dokonce sítě čerpacích stanic, které ji vůbec nenabízejí. Co s tím?

Částečným řešením je použití aditiv. Nejlepší je nalít je do prázdné palivové nádrže a poté doplnit zimní naftou. Efekt? Podle některých pak palivo snese i teploty o zhruba 5 stupňů Celsia nižší. Jiní varují, že kvalita aditiv je velmi rozdílná, a je na místě je kupovat v ověřené síti čerpacích stanicích. Jinak je efekt jen v řádu 2 až 3 stupňů. Navíc není řešením nalít do palivové nádrže maximum aditiva. To věci nepomůže, je nutné přesně dodržovat poměr určený výrobce na obalu a v žádném případu aditivum dále nepoužívat při teplotách nad bodem mrazu.

Nejhorší variantou je, že motorista vyjede do mrazů s přechodovou nebo dokonce letní naftou v palivové nádrži. Jakou radu v takové situaci mohou odborníci ÚAMK nabídnout?

Pokud není nádrž plná, dočerpat ji maximálně arktickou nebo alespoň zimní naftou (tu podpořit vhodnými aditivy). Samozřejmě neriskovat jízdu k čerpací stanici, ale zajet k ní s kanystrem v jiném, například benzinovém vozidle. Pokud už jedeme a cestou se ucpe zmrzlými krystalky parafínu sítko, zkusíme vůz dostat do garáže a budeme doufat, že dojde k tání zmrzlých krystalků a vše bude v pořádku. V horším případě nezbývá než se obrátit na asistenční službu, jakou nabízí například i ÚAMK.

Co se v palivovém traktu vznětového motoru odehrává, že nafta „zamrzne“?

Součástí směsi, které říkáme nafta je i parafín, který obvykle čirou naftu při nízkých teplotách může „zakalit“. Způsobují to právě mrznoucí krystalky parafínu. Ty sice mohou vzniknout i při dlouhodobém stání vozidla na mrazu, ale obvyklejší je, že se dostanou palivovým traktem do sítka vstřikovacího čerpadla až při jízdě. Vzhledem k tomu jak jsou velké, ucpou ho a motor se „udusí“. K tomu všemu může přispět i fakt, že se vůz málo používá, jen málo kdy dochází k úplnému vyčerpání paliva z nádrže. Tak se v něm nachází větší než obvyklé množství nečistot a dokonce i vody, které společně s mrazy zanesou palivový filtr.

Co z dané situace plyne? Specialisté automotoklubu nabádají: Vědět a pamatovat si, že existují 4 druhy nafty a 2 druhy řešení problému, a podle toho se na zimu připravit. Je to na nás motoristech, abychom svůj vůz na zimní problémy včas připravili.