Češi se neradi míchají do sporů, raději čekají, co z toho vyleze. Nechají jiné, ať si pálí prsty. Mnozí kritici poukazují na náš nedostatek bojovnosti a zbabělost. Když se řekne, že „Češi mají holubičí povahu,“ zní to jinak. Česká povaha byla i předmětem výzkumu instituce Economist Intelligence Unit (EIU) společně s týdeníkem The Economist. Odborníci v něm hodnotili mírumilovnost 120 národů podle 24 kritérií. Češi zde získali dvanácté místo.

Opravdu soucítíme s ostatními?

Současná česká publicistka Eva Vutková říká, že „humanita je typicky česká vlastnost, tj. soucítění, touha po rovnosti a spravedlnosti je u nás daleko silnější než u jiných národů,“ a vidí v nás opravdu mírumilovné holoubky. Podle ní naši humanitu potvrzují novodobé změny v dějinách, třeba založení Československa v roce 1918, nebo také sametová revoluce v roce 1989, či rozdělení státu na počátku roku 1993. Všechny změny totiž proběhly bez velkých krvavých masakrů a střelby. I vystěhování sudetských Němců z poválečného Československa je pro ni důkazem humanity.

Průměrný Čecháček podvádí

Je to ale opravdu tak? Není mírumilovnost Čechů jenom zástěrkou toho, že chceme přežít a nehasíme, co nás nepálí? Jak my Češi sami sebe vnímáme? Současná česká etnoložka Lucie Uhlíkové říká: „Myslím, že na jednu stranu jsou Češi dobráci, ale na druhou stranu si stále na něco stěžují. Dost Čechů se kvůli dřívější době ještě nedokáže ozvat a své názory si nechávají pro sebe. Typickému Čechovi stačí ke štěstí teplý domov, talíř jídla a žádné starosti,“ tak vypadá podle ní typická odpověď mladých Čechů v průzkumu Akademie věd z roku 2001 na otázku, jak my Češi vnímáme sami sebe. Otázka si kladla za cíl vypátrat, co se dnešním mladým lidem vybaví při představě typického průměrného Čecha. Jeden patnáctiletý účastník výzkumy například řekl: „Typický Čech je obézní a lakomý…Umí šidit, krást a falešně obchodovat a umí podvádět“. Mladí si prostě servítky neberou.